NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

Pěší pouť za umělce jako živý organizmus

By Publikováno 13. 8. 2019 26 září, 2019 Aktuality, Fotogalerie

Poslední týden v červenci s přesahem do začátku srpna se uskutečnil 13. ročník Pěší poutě za umělce. Všichni poutníci dospěli do cíle živí a zdraví, naplnění velkým množství dojmů, zážitků a zkušeností, a to ne vždy jen příjemných, ale o to přínosnějších. Pěší pouť za umělce se ukazuje jako stále živý organizmus schopný rozvoje.

Jak charakterizovat putování, které letos vedlo z Poličky přes Olešnici, Kunštát, Boskovice, Velké Opatovice do Jaroměřic? Jeden velký zázrak složený jako mozaika z každodenních malých či větších zázraků; jako dortový mnohavrstevnatý řez harmonicky chuťově vyvážený; pestrá paleta osobností, které měly chuť pomáhat a doplňovat připravený program; společenství tvořené účastníky pouti, rozšířené nejen o všechny pomocníky v jednotlivých místech poutě, a to i ty „náhodné“, ale také ti, kteří se přidali k pouti prostřednictvím pozvaných hostů: setkání s Bohuslavem Martinů, Františkem Halasem, Ladislavem Kubíčkem i Tomášem Špidlíkem.

V závěru poutě se nakonec uskutečnilo i setkání s výraznou osobností současného jezuitského řádu s knězem Františkem Líznou, a to po mši svaté ve Velkých Opatovicích v místní Orlovně. V Jaroměřicích, v cíli poutě,přizvali poutníci rodáka z Hradce nad Svitavou P. Engelmara Unzeitiga prostřednictvím jeho myšlenek zaznívajících během modlitby křížové cesty při jednotlivých zastaveních. Týdenní pouť byla zakončena mší svatou na Kalvárii v kostele Povýšení sv. Kříže. Odtud se poutníci z Čech, Moravy a Slovenska rozjeli do svých domovů.

Znovu a znovu se ukazuje, že modlitba nejen za umělce, ale i za každého člověka, aby otevřel srdce kráse Božího stvoření, je velmi potřebná. Učit se vidět a slyšet, ať už v přírodě nebo na koncertě, při mši svaté, při modlitbě nebo naslouchat básníkovým slovům. Učit se být vděčný za život a poznávat tento dar a hledat čím právě já mohu být nápomocen. P. Ladislav Kubíček říká: „Náš život má být uměleckým dílem, scénářem, symfonickým orchestrem! Může si snad herec na jevišti nebo hráč v orchestru dovolit dělat, co chce, a vykašlat se na scénář, na režiséra, na dirigenta a na autora? Jak by takové dílo vypadalo?“ A právě účast na Pouti za umělce ukazuje všem zúčastněným všech možných profesí, že každý je povolán ze svého života utvořit umělecké dílo. Ale to se může podařit jen tehdy, poznáme-li Tvůrce našeho života a budeme-li s Ním chtít spolupracovat a dáme-li se Jím vést.

Že se pouť uskutečnila je třeba v první řadě děkovat Bohu, Autorovi všeho stvořeného. Dále za uskutečnění pouti patří díky všem, kteří jakkoliv přispěli ke zdárnému průběhu poutě. Všem vstřícným a pomáhajícím ve všech farnostech na trase pouti, poděkování všem farářům a jejich farníkům za jejich milé a vstřícné přijetí. Také všem těm, kteří neplánovaně přišli a pomohli. Všem hostům, kteří přijeli, aby se podíleli na doprovodném programu pouti a zprostředkovali všem zúčastněným setkání s významnými osobnostmi tohoto kraje. Všem kněžím, kteří sloužili mši svatou. A samozřejmě poděkování patří biskupství královéhradeckému a brněnskému a jejich biskupům, kteří podpořili pouť svým požehnáním. A velké díky Arcibiskupství olomouckému, protože ono je v základu celé organizace pouti. No a také všem dalším pomocníkům, kteří přispěli svou troškou ke zdárnému uskutečnění.

Učme se naslouchat Tomu, který nám dal život a stará se o nás. Učme se vidět ve všem stvořeném Toho, který náš život obohacuje svou Krásou. Pane, svěřujeme do Tvé moudré Prozřetelnosti další ročník poutě. Veď nás svým Duchem svatým a pošli dělníky na tuto svou vinici.

Mít dětské srdce, to je to, / dětské srdce. Pak uslyšíte! (František Halas, z básnické prózy „Já se tam vrátím“)