NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

Pastýřský list arcibiskupa Graubnera pro postní dobu 2019

By Publikováno 6. 3. 2019 23 června, 2022 Aktuality, Arcibiskup, Články – Graubner

Se začínající postní dobou se k věřícím olomoucké arcidiecéze obrací arcibiskup Jan Graubner. Plné znění jeho pastýřského listu je k dispozici v přiloženém souboru.

V úvodu listu olomoucký arcibiskup upozorňuje, že během postní doby se máme pokusit o nápravu k lepšímu, a připomíná, že Pán Ježíš nezaložil jednotlivé křesťany, ale církev jako společenství. „To je důležité si uvědomit v době, kdy zakoušíme v církvi krizi charakterizovanou nejen úbytkem věřících, vymíráním národů s křesťanskou kulturou nebo morálními skandály,“ dodává a cituje mimo jiné slova papeže Františka z jeho listu Gaudete et exultate: „Nikdo se nespasí sám jako oddělený jedinec.“

Vzpomíná pak na svou nedávnou návštěvu Iráku nebo na cestu do Bangladéše před několika lety, kde místní živá společenství křesťanů za nejdůležitější považují možnost scházet se k bohoslužbám a uprostřed muslimské většiny vytvářejí pospolu žijící křesťanské obce. „V Evropě se zdůrazňuje více osobní svoboda, promíchání kultur i náboženství,“ pokračuje arcibiskup Graubner a upozorňuje, že lidé ve městech nemají potřebu patřit do konkrétní farnosti. „Pak se diví, že trpí samotou a dětem už víru předat nedovedou,“ dodává.

Úbytek věřících v Evropě je podle něj způsoben právě tím, že jednotliví křesťané bez živého společenství církve se nakonec přizpůsobují nevěřícímu prostředí. Odvolává se přitom na zkušenosti z komunistické totality: „S obdivem jsme četli pastýřský list biskupa Joachima Wankeho z východoněmeckého Erfurtu, který měl odvahu žádat své věřící rozptýlené mezi nevěřícími, aby v zájmu uchování víry všechno opustili a přesídlili do takových míst, kde mohou žít ve společenství živé církve. Jinak nezůstanou křesťany, protože křesťanství se žije ve společenství, jak ukazuje zkušenost prvotní církve. Křesťané v Asii nám to potvrzují svou zkušeností z historie i současnosti,“ upozorňuje olomoucký arcibiskup.

Doufá pak, že věřící v naší zemi najdou tolik pokory, aby tuto moudrost přijali a jednali podle ní: ať už rodiče posílající své děti do světa, když jim pomůžou najít křesťanské společenství, studenti usazující se v novém prostředí anebo křesťané zapojující se do farního společenství. „Farnost však neslaví jen bohoslužby, ale také se sděluje, pomáhá si, žije spolu, takže se v ní nikdo necítí ztracený nebo opuštěný,“ pokračuje arcibiskup Graubner a dodává: „Jen uprostřed takového společenství se mohou lidé včetně nevěřících setkávat s živým Kristem a být jím oslovení. Jen v takovém prostředí mohou dozrávat opravdoví křesťané, kteří se nebojí jinakosti druhých a umějí s nimi žít, aniž by ztratili svou identitu.“

Postní doba je podle olomouckého arcibiskupa vhodným časem pro potřebné změny, proto všechny vybízí: „Hledejme upřímně, třeba i v modlitbě a postu, co od nás Pán žádá, abychom přispěli k oživení církve u nás. Najděme cestu do konkrétního společenství farnosti a v duchu služby se aktivně zapojme do jeho života. Mějme otevřené oči, abychom viděli, kdo kolem nás potřebuje nějakou pomoc nebo jen čas k naslouchání. Nabídněme spolupráci kněžím a členům farních rad, abychom na cestě k Velikonocům společně udělali krok k oživení farní rodiny.“ Jen živé společenství podle arcibiskupa Graubnera obstojí a poroste, jen takové bude mít naději na svého kněze. „Záleží na každém z nás, drazí přátelé. Neváhejme, Velikonoce budou brzy,“ vybízí pak věřící v závěru svého listu a všem žehná.

Plné znění listu ve formátu pdf je zde.