NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

Na teologické fakultě se zabývali bioetikou a budoucností ekumenismu

By Publikováno 12. 12. 2017 24 září, 2019 Aktuality

Odpověď na otázky bieotiky a budoucnosti ekumenismu hledali účastníci z Polska, Maďarska, Rumunska a České republiky při mezinárodní konferenci „Bioetika jako příležitost pro ekumenickou spolupráci“, která se konala 7. prosince 2017 na Cyrilometodějská teologické fakultě Univerzity Palackého.

„Těžiště ekumenických diskusí se přesouvá od doktrinálních otázek směrem k praktickým možnostem spolupráce,“ uvedl organizátor konference Dominik Opatrný, „a tak je na místě se ptát, z čeho jednotlivé tradice ve vztahu k bioetice vycházejí, v čem se jejich pozice liší a čím případně mohou oblast bioetiky společně obohatit.“

„Morální teologové jsou v současné široce koncipované bioetické diskusi považováni za ‚ty divné‘,“ otevřel téma Gusztáv Kovács, rektor teologické vysoké školy v Pécsi, „takže si mohou dovolit mluvit s mimořádnou svobodou. Mohou klást nové otázky, nazírat skutečnosti z jiného pohledu a sloužit jako zdroj inspirace.“

Ačkoliv teologové různých konfesí pracují s týmiž pojmy, ne vždy se shodnou na jejich ukotvení či rozvinutí. V katolicko-luteránském dialogu, jak ukázal Robert Svatoň, se sice obě strany dokáží shodnout na biblicky založených východiscích křesťanské antropologie, ovšem rozdíly přetrvávají v konkrétních otázkách bioetiky, jakými je ochrana nenarozeného života nebo asistovaná sebevražda. Piotr Morciniec z polské Opole pak upozornil na další rozdíly: zatímco katolíci chápou lidskou důstojnost ontologicky jako vlastnost každé lidské osoby, protestanté chápou důstojnost v prvé řadě jako důsledek uznání hodnoty člověka z Boží strany. To se pak ukazuje jako klíčové v otázce, v kterých okamžicích života má být lidská důstojnost bezvýhradně chráněna.

Další příspěvky obrátily pozornost k ortodoxním církvím. Stefan Iloaie, duchovní Rumunské pravoslavné církve, vysvětlil tamní situaci: místní pravoslavná církev se nemohla při formulování svých pozic zaštítit autoritou ze zahraničí tak jako katolíci nebo protestanté. Po pádu komunismu tak musela hledat svou pozici od začátku. Notně se inspirovali u katolické církve, ale objevují se i praktické rozdíly, například že věřící nepřijímají věroučné dokumenty přímo, ale zprostředkovaně od svých zpovědníků. Ještě jiná je situace koptské církve, jak připomněl Jaroslav Franc. Její pozice jsou ovlivňovány většinovým islámským prostředím, v němž působí. Na příkladu surogačního mateřství tak lze ilustrovat, jak vývoj výroků církevních představitelů bere v potaz stanoviska k morálním otázkám v rámci islámu.

Vedle morálního učení mají církve také své strategie pomoci v konkrétních situacích. Tamás Ragadics z maďarské Pécse ukázal na příkladu vyloučené lokality na jihu Maďarska, jaké řešení nabízejí katolíci, protestanté i buddhisté. „Pracujete-li jako zástupce církve v zanedbaných multikulturních oblastech,“ vysvětlil, „potřebujete mít dobré vztahy s ostatními hráči. Lidé, kteří žijí v obtížných situacích, mají jinou logiku a kulturu než ti, kteří jim pomáhají. Chcete-li jim pomoci, musíte tuto logiku pochopit.“

Konferenci pořádala Katedra systematické teologie a Institut interkulturního, mezináboženského a ekumenického výzkumu a dialogu.

(cmtf)